Jak jsem uvedl v předchozí části, od roku 1969 existovaly kromě československé vlády i vlády národní, české a slovenské. Obě hned od začátku měly ve svých řadách ženy, resp. každá vláda jednu ženu. Češi svěřili Ministerstvo pošt a telekomunikací komunistce Růženě Urbánkové (*14.12.1912), kariérní zaměstnankyni poštovní služby. Její „předpolitický“ život je plný postupného vzestupu na hierarchii tehdejší československé pošty a spojů. Začínala jako řadová pošťačka v západních Čechách v česko-německém pohraničí (Mariánské Lázně, Aš, Cheb), později získala práci na poštách v Českých Budějovicích, Praze a Plzni. Rokem 1950 začala její kariéra v „manažerských“ pozicích. Stala se ředitelkou jihočeské krajské poštovní správy, o rok později se přesunula na ředitelství pražské krajské poštovní správy, jehož vedení v roce 1952 převzala. V roce 1955 byla povolána na Ministerstvo dopravy a spojů, kde se stala poradkyní ministra. V roce 1958 se vrátila do praxe do pozice ředitelky pražské krajské správy spojů, v roce 1960 přešla do stejné funkce ve Středočeském kraji. Tam setrvala až do svého jmenování ministryní pošt a telekomunikací v české vládě 1.1.1969. O dva roky později však došlo k přesunu resortu pošt a telekomunikací z republikové na federální úroveň a Urbánková vládu opustila. O jejím dalším působení – ať politickém či profesním – nejsou žádné informace.

První členkou slovenské republikové vlády a vůbec první ženou slovenské národnosti v exekutivě na území Československa byla Mária Sedláková (*1922). Původně pracovala jako redaktorka a posléze i šéfredaktorka deníku Pravda, později byla ředitelkou vydavatelství Práce. Do politiky vstoupila v roce 1950 jako náměstkyně pověřence SNR pro obchod, v roce 1957 byla jmenována pověřenkyní pro obchod a tuto funkci zastávala až do roku 1968. V lednu 1969 se stala slovenskou ministryní práce a sociálních věcí. Ve funkci však vydržela jen do dubna 1970, kdy ji vystřídal Dezider Kroscány. Poté až do roku 1986 – stejně jako v případě České republiky – ženy ve vládě nebyly. Po volbách v roce 1986 přišla na post ministryně zdravotnictví MUDr. Eva Tökölyová (*1939), zubní lékařka a v letech 1985 až 1986 ředitelka Fakultní nemocnice s poliklinikou v Bratislavě – Ružinově. Při sloučení ministerstev práce a sociálních věcí a zdravotnictví do jednoho resortu (o němž jsem se zmínil v předchozím díle) měla větší štěstí než její česká kolegyně. Do čela sloučeného ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí byla v dubnu 1988 jmenována právě ona. V říjnu 1988 ji však vystřídal ve funkci Anton Molnár. Další žena přišla do vlády až po převratu.

Funkcia viceprezidenta Spojených štátov amerických patrí medzi mediálne menej sledované. Súvisí to s malými právomocami viceprezidenta v porovnaní s právomocami prezidenta a iných členov kabinetu. Úlohami a právomocami viceprezidenta sa zaoberá prvá časť predkládanej štúdie. Druhá, rozsiahlejšia časť je venovaná kariére súčasného viceprezidenta Richarda Cheneyho, ktorá vyústila až do jeho zvolenia do tejto funkcie. V tejto časti sú zachytené aj Cheneyho postoje k určitým politických otázkam. Aj keď sú formálne právomoci amerického viceprezidenta obmedzené, jeho neformálny vplyv na formovanie politického programu môžu byť dôležitý.

Více žen a nestraníků sliboval Stanislav Gross poté, co byl pověřen sestavením nové české vlády. Více nestraníků do vlády dostal, jejich počet vzrostl z jednoho na tři. U žen se mu tento příslib zase až tak splnit nepodařilo, do své vlády pozval dvě. V odstupujícím kabinetu premiéra Vladimíra Špidly sice byla jen jediná ministryně, ještě čtvrt roku před pádem vlády však ve vládním týmu zasedala i ministryně zdravotnictví Marie Součková (byla odvolána v dubnu 2004). Jediná nová ministryně navíc zasedla do stejného křesla, na kterém seděla Součková. Československým, českým ani slovenským premiérům se nikdy příliš nedařilo zapojit do svých vlád ženy. V československých vládách zasedly v období 1918 až 1992 čtyři ministryně, do českých vlád zamířilo od roku 1969 do současnosti 11 ministryň, do slovenských 13. Celkem tedy na území Československa a jeho nástupnických států sloužilo ve vládách 28 žen. My Vám je postupně představíme. V prvním díle se budeme věnovat ženám v československých kabinetech.